24.10.2009

24.10.2009

Amor je mnohdy agresivní kůň.
Agrese u koní je druhotným projevem jejich strachu. Prvotním je útěk - to ví každý správný koňák. Agrese se u něj projevuje z velké části v boxe - nemá kam utéct a dobře to ví. Ze začátku stačilo seřvat jej, pak už si ostatní sem tam museli vzít bič. A nevědomky tak v Amorovi utvrdili přesvědčení, že se má proč bát. Své lidi nestraší - straší ty cizí. Nejlepší je, když jsem v boxe sama, chovám se tiše, klidně, nedělám unáhlené pohyby. Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že toho koně někdo v boxe bil - snažil se v něm zlomit jeho vlastní strach. Pouští hrůzu preventivně. Když to zkouší na mně, prostě si toho nevšímám, pokud mě to bezprostředně neohrožuje.

Přestala jsem Amora plácat po krku. Napřažená ruka v něm evokuje strach. Hlavu dává vysoko nahoru, stáčí uši dozadu a koulí očima jako čert. Další důvod, proč si myslet, že to neměl na své cestě jednoduché. Za odměnu hladím po šíji, nebo drbu na kohoutku.

Přestala jsem nosit bič - jednoznačně z něj má strach (a opět agresivita). Přestal na kolbáku jedním okem koukat po špičce tušíry a z neochotného nerváka se stal koník, který je ochotný se za určitých předpokladů učit. Stáčí jedno ucho dozadu, druhým "kouká" dopředu. Když nerozumí, tak těmi svými lopuchy točí na všechny strany, když se mu nechce, volně je složí dozadu a šklebí se.

2x týdně pracujeme na lonži. Na dvou lonžích: dokáže perfektně štycnout. Trpím u toho schizofrenií - bez lonžovacího biče nepůjde, s bičem se pere a kope po něm (znovu agrese). Naučila jsem se jedno: používám bič jen do té míry, do jaké musím. Jakmile Amor splní má očekávání, špička biče je dole a dávám sakra pozor na to, abych s ním nepošvihávala a bičem se jej dotýkám jen lehce. Ono se to nezdá, ale jak tady tak vypisuji své myšlenky, uvědomuji si, že vlastně udělal pokrok. Pochopil o čem to je. Že ten bič za žádných okolností nebude bolet (a to jsem měla tolikrát chuť ho přetáhnout) a že ta nebezpečná zbraň bude dole, pokud bude ochotný spolupracovat.

Chci to dopracovat tak daleko, abych ten bič vůbec nenosila. A předtím aby jej chápal jako něco, co mi pomáhá vysvětlit mu svou myšlenku. Zatím jej chápe jako trestanec zbraň a pracuje pod pohrůžkou. Na druhou stranu - existuje tisíc způsobů, jak koni vysvětlit, co po něm chcete, tak proč používat ten jeden. Protože je nejjednodušší pro člověka? Že bych příště nechala bič doma a raději si vzala "cukr"...? Já teda příště napíšu, jak to dopadlo...