Co s ním?

Dlouho jsem přemýšlela, než jsem tuhle stránku zařadila do Amorova deníčku, ale nedalo mi to.

Amor má prazvláštní povahu - kupovala jsem ho jako koně hodného, lehce ošetřovatelného, snadno jezditelného a spolehlivého (začátečnická naivita). Vyklubal se z něj postrach v boxe a prvotřídní protiva. Proč? Ze začátku jsme to přisuzovali novému prostředí, časem mi spousta věcí začala secvakávat.

Pakosti na obou zadních nohách ve stejné výšce, odpor k bičíkům a bičům, tvrdost v hubě, strašení v boxe, neochota skočit, pokud stojí u překážky člověk, podivné změny nálad a poplácat? Ukousnu ti ruku. Raději mě pohlaď...

Ostatní říkají: prodej, zbav se ho. Copak je to věc...? Zatím nad ním hůl nelámu, nemám to v povaze. Je to výzva a výzvy jsou od toho, aby se přijímaly, pokud na to člověk má. A byla bych Amorův dobrý partner, kdybych si myslela, že na to nemám tu trpělivost nebo si nenajdu čas mu porozumět? NE! Takže to PROSTĚ PŮJDE, PROTOŽE CHCI